V dnešní době je tato sociální služba velmi rozšířená. Jedná se o pomoc starým lidem, kteří už nejsou tak soběstační, schopní zařídit si svoje záležitosti, mnohdy žijící sami bez druhé polovičky. Většina seniorů v naší společnosti se této instituce obává. Připadá jim, že se jich jejich rodiny chtějí zbavit, odstrčit na druhou kolej, aby měli o jednu starost méně. Bohužel někteří si neuvědomují, že bez pomoci ostatních lidí nemohou dost dobře fungovat. Přitom některé naše domovy jsou velice útulné a příjemné pro život.
Měla jsem možnost v rámci odborné praxe strávit několik dní v Domově pro seniory Kadaň. Ani nevím, odkud mám začít toto zařízení chválit. Přístup zdravotnického personálu byl vstřícný, ochotný, na jakési rodinné bázi. Ergoterapeutický personál klientům domova zajišťuje spoustu každodenních aktivit, které jim pomáhají neustrnout ve stereotypu, například vyšívání, pletení, výroba sezónních věcí (vločky – Vánoce, jablka – léto, atd.), práce na počítači, předčítání, sledování filmů nebo dokumentů a spoustu dalšího. Navíc pořádají celodenní akce spojené s nějaký svátkem, významným dnem či programem města, a oslavy narozenin klientů.
Na tyto akce mohou přijít i rodiny klientů. Nejvíce mi v hlavě utkvěl Masopust, kdy se personál převlékl za různé kreatury, jiní pomáhali některým klientům s jejich vlastními maskami, a společně uspořádali slavnost, kde nechyběla zábava, hudba, tanec, jídlo, pití a průvod masek. I když se tyto akce pořádají každoročně a někteří senioři je znají jako své boty, vždy se hojně účastní a zpestří si tak svůj den. Několikrát do roka se uskutečňují soutěžní klání mezi ostatními domovy pro seniory v kraji nebo okresu například v šipkách, kuželkách, boccie (obdoba francouzské pétanque) apod.
Mimo zábavní složky má domov i své vlastní služby, které klientům poskytuje. Je to například kadeřník, pedikérka, manikérka, možnost zajet si nakoupit s některým členem personálu do místního obchodu, anebo na víkend jet na návštěvu ke své rodině.
Co se týká ubytování, klienti mají možnost bydlet samostatně nebo se spolubydlícím. V jednom „bytě“ mohou žít maximálně tři klienti. V „bytech“ je veškeré sociální zařízení, některé pokoje mají také balkon s výhledem na město a zahradu, která k domovu patří. Chovají se zde ovce.
Chápu, že rozhodnout o umístění své babičky nebo dědečka do ústavní péče není vůbec lehké. Sama si neumím takovou situaci představit. Ale kdybych si měla vybrat domov, kde by měl jeden z mých prarodičů žít po zbytek života, zvolila bych právě kadaňský domov pro seniory. Spousta klientů pochází z různých okresů i krajů a žijí právě tady.
Skutečnost bydlet v domově pro seniory může pro některé prarodiče být noční můra, ale přiznejme si, že v dnešní uspěchané době, kdy člověk má plno starostí sám se sebou a nemá tolik času starat se o babičku na vozíku, či o imobilního dědečka, je umístění do domova mnohdy tím nejlepším řešením. Samozřejmě existuje možnost najmout si pečovatelku, která bude za starým člověkem docházet. To už ale záleží na každém, na jeho přesvědčení a možnostech.